To nezvládnu.
Píšu seminárku o prokrastinaci. Asi tak rok jsem nic odbornýho, nóbl ani kvazivědeckýho nepsala.
Protože mi nic takhle nejde, píšu právě o tom.
Nezvádnu to, nezvládám. Pozítří to mám odevzdat a mám pár řádek, který ještě ke všemu zní jako z časopisu pro teenagery. "Kdejaký lenivý student se ohání tímto vznešeně znějícím psychologickým pojmem, který přece znamená, že za své odkládání povinností tak úplně nemůže." Ach jo.
Panika vzrůstá, má-li ještě kam. Mohla jsem s tou pitomou prací začít už dávno. Vím o ní od října a píšu jí dva dny před deadlinem. Uá! A to ještě nemám žádný zkoušky hotový...!
Je mi ze sebe stydno. Pořád bych jedla, abych ten pocit zajedla.
Měla bych si vážit toho, že studuju tam, kde jsem nejvíc chtěla. Tam, kde nejvíc chtělo desítky dalších, ale já měla to štěstí, že jsem se tam dostala. Studuju, abych pak pomáhala. Chvályhodné.
Přitom sama si pomoci nedokážu. Četla jsem tolik krásnejch knížek o prokrastinaci, ale nejsem schopná si z nich něco odnést.
Tak co zkoušky, kolik ti toho ještě chybí? - Všechno.
Soucitnej úsměv a rozpaky.
Ach můj Bože! Pomoz mi prosím.
1 komentářů:
Péťo, buď v klidu :))) (Life is too important to be taken seriously!) To zvládneš, stačí ty dva dny :) Ne, věř tomu, jen stačí myslet pozitivně, abys měla možnost to zvládnout. A já věřím, že to zvládneš. Mimochodem, já takhle celé první pololetí odkládala učení na biologickej seminář, je toho strašně moc, fakt je to těžký a já se pořád neučím, už jsem si to slibovala o Vánocích, v říjnu, před pololetníma, no a v úterý mě zkouší a já z těch deseti otázek umm tak jednu na dvojku a zbytek vůbec, no nevim nevim ....jak to dopadne, a nejhorší je, že on je ten profesor tak hodnej a já na to tak kašlu... jenže mě vždycky dožene moje fantazie, hraju si na to, co neni, představuju..a je to v p...
Seminárku z češtiny jsem měla hlášenou už v říjnu a psala jsem ji taky dva dny před deadline ... komisionální přezkoušení ze dvou předmětů jsem si domluvila v červnu, celý prázdniny na to nemrkla, týden předtím přijela z prázdnin domů, že se budu učit, ale kamarád mě zval do hospody ... kdo by neodolal .. v pondělí jsme šli, v úterý mě bolela hlava, celou středu a v noci na čtvrtek jsem se učila, dopovala se RedBullem a ve čtvrtek odpoledne šla na literaturu.... no, nikdy jsem nebyla nervóznější, uf uf.A pak hned domů a celou somatologii na biolu na pátek, dostala jsem u zkoušky srdce, na který jsem mrkla deset minut předtím, nesplést žíly a tepny a levou a pravou bylo jako ničit bombu, no strašný.
A pořád ten pocit .... touha po lásce, lítost, že nic ... a pak vděčnost a zloba na sebe za nevděčnost za to, co je, že jsem tam, kde jsem chtěla, alespoň prozatím..a to jsem pořád ještě na gymplu ... a před maturitou a neumím z bioly nic, ale to bude masakr a jarní prázdniny tomu dát musím, nebo bude zle.. ale obávám se, že to zase nevyjde :-D
Peťulko, myslím na Tebe, ať je dobře!
Okomentovat