Postní doba

Tentokráte zkusíme něco z jiného soudku... (jako bych to ani nepsala já :))
(Mělo to bejt obsáhlejší a hezčí... no, co se dá dělat.)

Často se mě lidé ptají, proč se postím. Co to pro mě znamená.
Jde o jakousi jarní očistu? Čištění těla?
Sebemrskání, askeze?

Samozřejmě se nepostím tak, že bych nic nejedla, to bych nedala.
Ani nejsem nikterak ortodoxní.
Jen se snažím připomenout si postní dobu i tím, že se snažím nemlsat,
nechlastat, nekouřit. A nepít kávu a nechodit na facebook.

Jenže k čemu to je? Proč je dobré čtyřicet dní v roce, před Velikonoci,
dělat něco omezujícího, skromného?

Myslím, že je úžasné si uvědomit, bez kolika věcí se člověk úplně bez problémů obejde.
Uvědomit si, kolik toho mám, a vůbec bych mít nemusela.
Vážit si všeho, čeho se mi dostává, a vědět, že všechno je od Boha.
Zkusit svému Otci, Bohu, který je původcem všeho, obětovat alespoň nějakou kravinu
ze svého pestrého života.

A pak si těch věcí o to více užívat, nebo spíš, moci je více prožívat.

Najít si víc času ke ztišení a k modlitbě.

Tak tak.