Resty na blogu

Spousty úžasných momentů - třeba z Kiki, Zuzky a Markétky závěrečné, nebo když jsem byla u Zuzky, nebo duchárny, které jsem před nedávnem prožila, nebo výlety do LDNky, to všechno by tu, myslím, mělo být popsané. A zatím tomu tak není. Musím se polepšit a doufat, že se k tomu někdy dostanu. :))

Včerejší vánoční atmosféra... (32)

Včerejší Štědrý večer byl úžasný, hřejivý, milý. Děkuju moc celé rodině za to, že takový byl... <3
Večeře chutnala znamenite, po ní následovaly tradiční zvyky - jediné, co mně trochu děsí je, že mi zhasla svíčkovitá lodička, ale naštěstí nejsem moc pověrčivá.
Rozhodla jsem se na radu Diny, že si sem na blog budu dávat i své fotky - myslím, že je potom hezké si to zpětně prohlížet a vybavovat si různé příjemné chvilky.

I když na druhou stranu mně napadá, jestli to pro mně není "znehodnocující" vystavit své Vánoce zcela veřejně celému světu (ač jsem si teda jistá, že můj blog rozhodně nečte ani miliontina z něj :D). A vůbec, tak nějak celkově nevím, jestli nejsem až moc sdílná. Pořád někomu píšu a komentuju něco na "fejsu", a ještě se musím vypisovat tady... Trošku mi to vrtá hlavou, ale asi je to blbost.

 

 

Před příchodem Ježíška jsem měla trochu dlouhou chvíli... :D

Krása... navíc si všimněte vlevo té Kimiho kleče - i křeček je zvědavý, jestli má něco pod stromkem :-)

 

Z těch dárků od našich jsem opravdu moc dojatá... ultrahřejivé bačkůrky, vysněná Rejoice peněženka, kasička ve tvaru hippie autobusu, termoponožky, RedBull - napůl s bráchou :D, sladkůstky, propisky, čajík, žiletky, bezvadný velký diář (od bráchy). A pětistovka od strejdy se taky snad neztratí... :D
Fakt díky... nezbývá mi asi nic víc, než být vděčná.

Přeju i vám všem radostné a požehnané prožití vánočních svátků.

Nastal Štědrý den... (31.)

...vrcholný den Vánoc, den radosti, rodiny, pohody, koled, pohádek, úsměvů..

...den, kdy odesílám a příjmám samé milé esemesky, které mně opravdu dojímají...<3

...den, kdy chodíme společně s farností zpívat do LDNky potěšit staré, nemocné a často i smutné lidi...

...a taky samozřejmě zdobíme stromeček. Pokaždé skoro stejnými ozdobami - převážně slaměnými...

...obědváme vždycky čočku (prý to má přinést peníze.. ale zatím to nefunguje =D), kterou zrovna dvakrát nemusím, a celý den se trochu postíme, a to nejen proto, abychom viděli zlaté prasátko..

...večeře s kaprem, při které pokaždé doufám, že mi neuvízne kost v krku...

...zvyky - dojemné rozkrajování jablka s tatínkovo srdceryvným projevem ("Až budeš bloudit světem, vzpomeň si na toto jablko..."), pouštění svíčkovitých  lodiček, lití vosku...

...dárky! (po pravdě řečeno se na ně pořád a vždycky těším jako malé dítě)

... den, kdy se koná úžasná půlnoční mše, které se však obvykle nezúčastníme (naši to nemají rádi, že prý je to takové představení, kam chodí ožralí ateisté...)

Pořád mi to tak nějak nedochází. Nedochází mi, že už je to dneska.
Je to zvláštní... celý rok se na tento kouzelný den všichni těší, pak přijde, uteče jako voda tak, že si to člověk ani nestačí uvědomit, a pak na něj zase čeká těch 365 dní...

Užijte si dnešní speciální den! Přeju Vám hodně štěstí a ať se Vám v životě jen daří.
Tak šťastné a veselé! :) ***

Tohle je opravdu náš stromek. Černá borovice, jako obvykle. :)

Poem...?

 Omlouvám se za stupidní obsah, omlouvám se i všem angličtinářům, protože je tam zajisté spoustu chyb, ale prostě mi už zase trochu hrabe, potřebovala jsem se nějak vypsat a styděla jsem se to napsat česky.

Much ado about nothing...
Shall I just.. let it go?
I'm often so much jumping
But I just don't know.

I'm obtruding all the time
and wanna be a "special friend"
my wish is to be small, little shine
not to make people sick again.

Destroying everything, carping and crying
these ideas just make no sense to solve
I want to be a better person-being
after these three years of sorrow...

Advent (30.)

Nemám chuť nic rozepisovat, a tak sem dám alespoň obrázek, vypovídající o adventní, potažmo vánoční náladě.
Ať je i ten Váš co nejhezčí...

Splněný sen (29.)

 Ode dneška už je to oficiální.
Ten splněný sen znamená, že se budeme stěhovat.
Na venkov. Do pustiny. Kolem nás bude jenom les a možná časem štěkající pes.
Na jaře.
Těším se na tu změnu.

Děkuju... (28.)

Nějak mi poslední dobou chybí chuť, nadšení a nálada k tomu sem cokoliv psát.
Třeba to přejde...
Třeba ne.
Ale to je teď jedno...

*************************************************************


Z vlastní zkušenosti vím, že je třeba nejprve děkovat, a pak až je možné prosit.

Takže děkuju všem, kteří mi poslali nějaký milý komentář, udělá mi to vždycky velkou radost =)
A taky děkuju lidem, kteří tuhle mojí zvláštní stránku čtou.
A taky děkuju lidem z naší farnosti Plzeň - Severní předměstí, že mi dali v neděli úžasný pocit cítit se mezi nimi jako doma.
Děkuju rodičům a rodině, že mi dávají daleko víc, než potřebuju.
A taky děkuju všem svým kamarádům, že si se mnou povídají, a že mě zahrnují láskou a pochopením. Děkuju Šmídovým.
Díky za to, že můžu chodit na spolčo, a že můžu znát ty úžasné lidi, které znám, že se s nima můžu kamarádit a prohlubovat vzájemné vztahy.
Děkuju za to, že se mi splnil sen.
Děkuju za to, že znám Boha. A že se s Ním potkávám.
A taky děkuju svým oddaným přátelům za to, že mé dny prosvětlují Sluncem.
Kiki...
Zuzko...
Aničko...

***************************************************************

Teď zbývá jen prosit...
zvlášť prosit za jednu rodinu...

...(27)

 Je to smutný, že jsem si to uvědomila až dneska a za takových okolností...
Život má opravdu nevyčíslitelnou hodnotu.
Někdy je tenhle svět hrozně nespravedlivej a krutej a bolest v srdcích některých lidí tak veliká, že se zkrátka musí přehlížet a snažit se jít dál.
Moje problémy vůbec nejsou problémy.
A tak posílám sílu a naději těm, kteří ty problémy fakt mají..
Držte se!!