(Nejen) ve snaze o občanskou iniciativnost jsem se dneska vydala k muzeu, před kterým se konala akce s názvem "Tour de Franz". Pointou bylo, že dorazil prezidentský kandidát prof. JUDr. Vladimír Franz.
Předmuzejní prostor se poměrně rychle zaplnil a mně se podařilo stát poměrně dost vepředu.
Musím říct, že mě ale překvapilo, jakými lidmi jsem byla obklopena - čekala jsem studenty, intelektuály a přemýšlivce, a kol dokola jsem viděla jednak docela hodně starších lidí, až důchodců, a dále hlavně pankáče s krabicáky, potetovance a piercingáče, muže s obřími tunely v uších a různé lidi typu gothic. Vše z pohledu pouze prvního a povrchního, samozřejmě.
Ve vzduchu voněla marihuana. Program měl trochu zpoždění a lidé zvědavě čekali, co bude.
Franz začal přednášet, asi o půl hodiny později než měl. A ve své promluvě zdůrazňoval především potřebu uvědomělého občanství a odpovědnosti za něj, dále apeloval na to, že v dnešní době přehlížíme duchovní hodnoty, dokonce zmínil Václava Havla a citoval z Bible. Také vyjádřil lítost nad tím, jak ledabyle zacházíme s přírodou.
Jeho promluva byla klidná, zdálo by se v projevu až monotónní, a já vlastně upřímně nevím, co všechno říkal, jen vím, že nic z toho mě nepohoršilo. A to mě dost uklidnilo - některému posluchači by se zdálo, že možná hovořil příliš obecně, abstraktně nebo bezobsažně - mně se ale líbilo, že neříkal nic radikálního, a že neprohlásil nic, s čím bych se ocitla v rozporu.
Ale to jsou všechno takový kecičky. Stejně mi to nejde napsat tak, jak jsem chtěla. Doprčic!
Po skončení Franzova monologu dostali posluchači šanci zeptat se kandidáta na prezidenta na to, co je konkrétně zajímá.
Ke svému nejsilnějšímu zážitku se ale teprve dostanu. Po debatě se Vladimír Franz bez ostychu a naprosto přirozeně vmísil mezi dav. Leckteří se s ním chtěli vyfotit, jedna paní, stojíc nedaleko mně, dokonce poplakávala dojetím z toho, že pana Franze vidí. že si ho strašně váží, atd., z čehož jsem byla mírně řečeno překvapená. Jakýsi gothic pár s malým miminkem rovněž toužil po společné fotografii s Franzem a vrchol roztomilosti se dostavil, když miminko chytlo Franzův tmavomodrý potetovaný prst a s blaženým úsměvem, značící radost z nově nalezené hračky.
Uá. Copak už neumim psát? ? Souvisle, spisovně, sofistikovaně? Publicisticky? To už jsem tak zakrněla/á?
Celou dobu, jak se tak lidé na něco ptali, měla jsem i já na jazyku otázku. Tak jsem potom odchytila Vladimíra Franze. A mluvila s ním z očí v oči.
"Dobrý den... já jen, že se mi moc líbilo, jak jste v tý Vaší promluvě kladl takovej důraz na to duchovno a duchovní hodnoty."
"No...bez toho to ale opravdu nejde."
"To si taky myslím... já právě, jsem se Vás chtěla zeptat, jestli se hlásíte k nějakýmu náboženskýmu vyznání? Nebo jestli jste spíš hledající..."
"Takhle. Já vždycky, když se mi něco povede, děkuju za to Pánu Bohu. Věřím v něj, a část mýho díla je dokonce postavena na Starým Zákoně. Ale nepatřím do žádný církve nebo tak... spíš jsem tak jako hledající. Ale přijde mi, že Boha hrozně bolí, když máme nějakej potenciál - máme k něčemu možnosti nebo obdarování, ale my ho nerozvineme a přehlížíme jej."
Jednak mi potěšilo, co řekl, a jak, a navíc, jak se mi koukal do očí. Na konci se na mě usmál. Bylo to tak lidské a normální. Asi jsem měla pocit, že člověk obklopen desítkami, snad možná stovkami? dalších lidí bude mít tendence se nějak vyvyšovat nebo si udržovat odstup. Tohle mi udělalo radost. Navíc ještě s tím, co do rozhovoru zakomponovat nelze, a sice - že už když začal odpovídat na mou otázku, - a bylo poznat, že rád - začal na něj volat jakýsi spolupracovník, aby někam šel ještě něco udělat, ale on mi vše v naprostém klidu dořekl a věnoval se mi.
Ach jo, já to stejně neumim napsat tak, aby to neznělo, že Vladimíra Franze miluju, zbožšťuju, nebo tak něco... asi jsem to ani neměla psát. Nejde mi to. No nic.
Zkrátka řečeno: Franz je můj prezident.
Něčím mi připomíná Havla.
Má charisma.
více info na vladimirfranz.cz
Petici za kandidaturu prof. JUDr. Vladimíra Franze můžete podepsat, mimo jiné, v naší Nebeské čajovně na dvorku v Plzni (nebeskacajovna.cz)
2 komentářů:
Hezký článek Klárko... hodně spokojených čtenářů, v Tvém Blogovacím životě
Kája Seraf
Okomentovat