Stáž, pryč, proč

Už od konce května si hledám přes AIESEC dobrovolnickou stáž v zahraničí.
Na celý prázdniny.
Je dvacátýho osmýho června a já pořád netuším, kam pojedu.

Itálie? Polsko? Rumunsko? Portugalsko?

Prostě chci asi trochu pryč.
Od všeho.
A zároveň se mi bude stejskat...

Hledání stáží sebou nese takzvaný skype interviews.
To znamená, že jsem prostě online na skypu,
až mi zavolá někdo ze zahraničí a povídá si se mnou o tom,
jaká jsem a proč k nim chci jet.
Moc mě to nebaví, nervuje mě to, jako celej ten proces,
kterej už doufám bude brzo u konce.

Peču rebarborovej koláč.
Snažím se jíst zdravě a dietně...i když to není vidět.

Těším se na schólé.
Chybí mi dotyky.
Vůně zpěněný rebarbory.
Čekání, až rumunská Stefy zavolá.
Aach.

Taková poslední

...snad. Líbíš se mi. No a co.

Tvoje ruce vlasy oči
do náruče padat, do čí?
Úplně bez rozumu
líbíš se mi, ____

Pryč jsou naše doteky
objetí a bezděky
se mi líbíš nerozumně
přespi prosím dneska u mě

Jsem zvíře vždyť mě trochu znáš
hlavě jsi však řekl "Smaž"
všechny naše vzpomínky
cos vytrhal i s kořínky

...to bylo těch sladkejch řečí!
Chtěla bych bejt zase
 něčí

Víno červený
rána do stěny
stoly dřevěný

...žiješ bez ženy?

Z Literární Domaslavi 2013

Nechuť

možná zase zanesenej duševní filtr...tak ho vymejvam do světa

Nevěřím že si zasloužím
nemám chuť

nechuť se učit
nechuť mluvit
nechuť se připravit
nechuť jít dál
nechuť se modlit
nechuť chodit do školy
nechuť vysvětlovat
nechuť se scházet
nechuť chystat potřebnosti
nechuť vyřizovat
nechuť se usmívat
nechuť plakat (bohužel)
nechuť vařit, žehlit a prát
nechuť poslouchat hudbu
nechuť hrát na kytaru
nechuť si stěžovat
nechuť se litovat
nechuť už ke všemu
nechuť bejt

...

na balkóně cigareta
tu seminárku už dneska neudělam
a obecku ani otv se nenaučim
nejde nic chybíš mi
úzkost pocit viny nezvládnu
Bože
mami posloucháš mě vůbec?
hlavně že ten losos byl dobrej
čaj při nervovém vypětí

pořád pořád to samý dokola

záchvaty

Když se koukám zpět, je mi to nepochopitelný, ale občas přijdou z ničeho nic chvíle, kdy je mi strašně.
Kdy najednou nic nemá cenu, kdy si chci ublížit, kdy nechci bejt, nedokážu o tom ani mluvit, vlastně nedokážu mluvit vůbec. Nevydám ze sebe ani hlásku, stojím nehnutě, s očima, mrtvě zabodnutýma na některém bodu před sebou. Tělo se chvěje podivným napětím a vevnitř pláče, skučí, volá o pomoc - přitom vnějšně to projevit nedokáže.
Jsem nic! Všechno je prázdný! Nic nedokážu! Nic nepomůže! Všechno zastřený mlhou.
Nevím, proč to je, ani, z čeho to je.
Trvá nějakou chvíli, než to odezní, každou vteřinou si přeju, aby už to skončilo, modlím se, abych to vůbec přežila. Naštěstí se dřív nebo později vložím do nějaké aktivity, která mě rozptýlí, potkám někoho, od koho vyškemrám cigáro (ne že by k něčemu bylo) a nezbývá mi než trpělivě snášet akutní bolest, od který mi nikdo nedokáže pomoct.
Naštěstí to trvává jen chvíli, několik hodin, a pak je klid.
Nevím, proč to je, ani z čeho to je.
Snad, abych dokázala rozumět bolesti...

Veliko-noce

Přijde mi nestoudný a tak nějak líto, že Zelený čtvrtek, ani Velkej pátek!, nejsou státními svátky.
Lidi chodí normálně do práce, na nákupy, všude, aniž by si uvědomili, co jim a nám všem běží za významný dny. Evropa má přece křesťanský kořeny, ach jo.

Mějte krásné a požehnané Velikonoce!

Jaksemistejská

Každý pondělí
přijít do voňavýho místa
který je jak dřevěnej obývák

Dobrý den tady máte lístek
kdybyste chtěli nějak poradit
tak jsem tady
Všechno v pořádku?

Připravit s láskou čaj
no jo trochu silnější než má bejt
ochutnat ho rozkošnicky
a donést zákazníkovi

(takhle dobrý čaje už asi pít nebudu)

A dělat si všechno po svým
usmívat se na lidi
a povídat si osobně

V noci se bát než přijede táta
nebo brácha
že mě někdo zabije a okrade
ale to k tomu taky patří

A když můj odvoz zaťuká na okýnko
ještě rychle vynést smradlavej kompost
nalejt do mušle savo a spočítat kasu
(nikomu nevadí že úplně přesně nevychází)

Shrábnout dýška a
příjemně unaveně popřát čajovně
dobrou noc a ahoj
nejpozději za týden

Všechno je pryč
a mně se stejská

Nebyla to žádna brigádka
ale poslání

Stejská se mi
po tom Nebi
kde jsem nemusela bejt sebou
ale jen dobrou čajovou tovaryškou

Všechno dobré Tobě
milovaná čajovno

( a taky ještě
toužit po doteku muže
nekonkrétního novýho
a stejskat si pro tu Samotu
to se taky může)

nezáleží

Neděle je dar od Boha.
Jsem schopná lásky

Mám (ráda) přátele
a svoje milovaný lidi

Žiju, žijeme, v relativním zdraví
máme co jíst dokonce i mlsat
pohybujeme se v rozkošný přírodě
máme uši k slyšení
oči k vidění
a nohy k pohybu

Slunce dneska ještě nezapadlo
prsty hladím kytaru
pak spím jako tatínek

A nejsem jen to tělo
který si někdy zoufá
a má smutnou náladu
jsem víc

Jsem schopná lásky
jako všichni

Na ničem jiným nezáleží

Nové

Dva měsíce jsem mlčela
Snad z důstojnosti?

Pořád žiju v domě v lese
v místě s poetickým názvem
a s pejskem Béďou

Pořád nevím, kdo jsem
kým se mám stát
co mám studovat
co mám dělat a nedělat

Pořád vzpomínám
ale už ne smutně moc

Nevyhovuje mi moje škola
takže letos zase čtyři přihlášky

Už nepracuju v čajovně
a asi ani nebudu

Nedělám si tolik starosti
neboť to nemá cenu

Je mi docela dobře.

Nemám nápady úm múzu
ani madam Dé

Přeju, aby Vám taky bylo
dobře

Vám všem, co to tu čtete
nebo co sem jen tak zabloudíte...